Jedeš si takhle autem, posloucháš super muziku a najednou ti to naskočí. Vzpomínka na ten okamžik, na ten moment, kdys ji držel kolem pasu a cítil si jak krásně voněla... psal se čtvrtek 20.10.2016 ...
Vracel se z obchodní schůzky a v autě mu hrála skvělá taneční hudba. Byl krásný slunečný podvečer v jinak chladném podzimním čtvrtku. Při té písničce mu JI něco připomnělo. Něco, ale co přesně to bylo? Podvědomí to cítilo, ale on si na to nemohl vzpomenout. Cítil ten pocit, ale nevěděl přesně co to bylo, lépeřečeno nevěděl jaký okamžik v jejich vztahu to byl. "No jistě! byl to ten její neskutečný úsměv, který měla když se bavila tím vtipným komentářem na úkor toho zpěváka, který tuto píseň zpíval" naskočilo Vladimírovi až se tomu začal smát... Vždycky když se spolu smáli nějakým situacím hřálo ho u srdce, že je tak vychechtaná, že se dokáže rozesmát i z maličkostí, bavila ho celým tělem. Bylo mu s ní dobře. Bohužel bylo...
Byly to už skoro tři roky co se rozešli a najednou mu takhle přišla na mysl. Dostal tedy nápad. "Snad má ještě profil na FB, tak ji zkusím pod jejím jménem najít a uvidíme jestli bude reagovat" povídal si sám pro sebe nahlas, když dorazil domů a svlékal se. Posadil se netrpělivě k počítači a najel na Facebook. Do vyhledavače zadal její kompletní jméno a příjmení : "Eliška Kubešová". Vyběhlo několik profilů, kterými se chvíli musel proklikávat až najednou uviděl její tipickou profilovku! "No jistě, je tu!" vykřikl s nadšením a otevřel její profil a začal jím pomalu listovat. Viděl spoustu fotek, které ho přesvědčili o tom, že se Eliška vůbec nezměnila. Byla to stále TA Eliška co jede na tisíc procent, dělá všechno na maximum a je všude středem pozornosti. Našel jednu fotku, která mu připomínala jejich poslední společné cvičení na acrojóze a tak se rozhodl jí dát "like". Byl si tak trochu jistý, že se Eliška ozve, že bude reagovat na jeho pozornost. Víc jak dva roky o sobě nevěděli, neviděli se, neměli důvod si psát, z přátel se vymazali takže vlastně no stress. Nevěděl kdy a jak se ozve, ale věděl že se ozve. Šel se vysprchovat a počítač nechal zapnutý. Pak si udělal si zázvorový čaj a posadil se k počítači aby vyřídil důležitou korespondenci s obchodními partnery. Jeho zákazníci byli z celé Evropy. Ten nápad obchodovat "se zákaznickou spokojeností" dostala Rhian, když byl u ní na statku ve Francii v listopadu 2016. Ano, na tom opuštěném statku u jeho kamarádky, která mu tenkrát otevřela oči. Oči a směr jeho dalšího bytí.
Původně odjížděl do Francie na čtrnáct dnů, ale protože byl popleta strávil tam nakonec tři týdny a pak celý rok a půl a vlastně se tam odstěhoval. V Praze měl stále pronajatý byt na Praze 5, kde měl přátelé a své Prokopské údolí kam chodíval běhat. Po těch třech týdnech se vrátil. Trvalo týden než všechno vyřídil, dal výpověď, zajistit veškeré platby z českého účtu, založil eurokonto a vyřídil papíry aby mohl rozjet podnikání ve Francii. Sice přišel o nějaké finance tím, že zvolil takhle hurá postup, ale tohle všechno za to stálo! Dneska to už ví a s klidem to může tvrdit, že se to vše vyplatilo. Byl za to všechno vlastně vděčný své sestře Terezce, která ho seznámila s Rhian, když u ní byla se svým přítelem na pobytu. Jeden den se o bráchovi zmínila, druhý už spolu s Rhian skajpovali a za dva měsíce u ní seděl v chalupě a večeřeli spolu. Začátky byly těžké, jak už to bývá při podnikání v zahraničí, ale Rhian mu se vším moc pomohla. Hlavně s francouzštinou, kterou zvládala bravůrně. První měsíc po druhém příjezdu Vladimíra stále doháněla myšlenka, že vlastně utekl. Utekl před vším a hlavně od Elišky. On, který zvládnul v tom náročném roce 2016 tolik změn a citových zvratů při svém vyrovnávání s vlastním životem. Pak to najednou ustalo. Ze dne na den. Byla tu nová práce, nová životní výzva, nový život navíc v zahraničí.
Obchody šly skoro sami. Rhian ho díky svým známostem po celé Evropě dostala do několika významných firem, kde jeho služby byly naprosto žádoucí a tak se to celé rozjelo. Nespal, učil se anglicky, francouzsky, studoval psychologii a obchodní dovednosti, to vše samozřejmě v angličtině. Několikrát měl chuť to zabalit, ale protože si byl vědom svých závazků v České republice musel se zakousnout a makat. Nejprve to bylo na pokrytí všech přímých nákladů při podnikání, pak začal úspěšně splácet půjčku od Rhian, která mu půjčila na rozjezd. Musel se ohánět, makal a vyplatilo se. Začátkem jara 2018 to přišlo! Objednávka jako hrom od jedné velké firmy v Le Man´s v oboru IT technologie. Ta odstartovala vše, najednou cítil, že má opět křídla jako tenkrát když s ní létal na acrojóze. "Jak se asi má, co dělá? Je ještě vdaná? Má dítě jak chtěla?...tyhle a další otázky ho napadaly když koukal na její profil. "Hodně otázek na jednu odpověď" šlo mu hlavou. "Určitě se má dobře a je spokojená", říkal sám sobě. Byl si jistý, že se s ní chce potkat. Že ji chce aspoň vidět. Po kolika letech vlastně? Jsou to tři roky co se neviděli. Tři roky co odjel a přestal komunikovat s bývalým světem tam v Praze. Vlastně to tak nějak vyplynulo ze situace, protože u Rhian byl špatný signál na telefonování, wifi sice byla ale on si zakázal jakoukoliv komunikaci s minulostí a chtěl se hlavně soustředit na svůj nový život.
"Ahoj, ještě bydlíš ve Stodůlkách?" přišla mu druhý den na messenger otázka od Elišky. Když jí uviděl a přečetl si ji a rozzářil se jako žárovka. Rhian si toho nemohla nevšimnout, protože ho zrovna seznamovala s čísly jeho půlročního obratu. Když ho viděla jak je rád za tu zprávu jen se ho zeptala: " to je ona?" . "Ano" odpověděl Vladimír a omluvil se, že jí jen krátce odepíše a hned se zase bude věnovat číslům. Stejně krátkou odpověď poslal i Elišce. Byl překvapený, plný očekávání co bude dál. Chtěl by jí vidět, vše ji vysvětlit proč a jak se stalo. Nebo nestalo. Chtěl by se zeptat na tolik věcí... "ahoj Eliško, na Ohradě už nebydlím, jsem ve Francii, ale do Prahy jezdím poměrně často. Rád bych se s tebou setkal a popovídal si, jestli bys měla čas a chuť" . Zmáčknul ENTER a čekal, že odpověď přijde snad v zápětí. Té se dočkal za deset minut. "Ráda tě uvidím, kdy budeš v Praze ať si mohu udělat čas?" Tak rychlou a přímou odpověď nečekal, ale byl za ni samozřejmě rád. "Jestli se máme potkat, tak proč to odkládat", říkal si v duchu. "V pondělí 14.10. letím za synátorama do Prahy a zdržím se celý týden, takže bude prostor na oběd, večeři či snídani na kterou tě srdečně zvu krásko". Ona: "Budu mít čas 15.10. na oběd. Potkáme se v restauraci Dobrá sezóna na Starém městě tam co jsme spolu naposledy večeřeli a buď přesný :-) " zněla rychlá a jasná odpověď. "Výborně, budu tam včas, těším se, pa" . "Já taky, pa cestovateli" zněla poslední věta toho dne od Elišky. Oči mu zářily jako megažárovky při pomyšlení, že ji za necelých 48 hodin uvidí a uslyší její smích. "Poletíš za ní?" zeptala se Rhian Vladimíra když viděla jak je šťastný. "Ano, hned jdu zabukovat na zítra letenku abych to zvládnul. Hodíš mě na TGV abych stihnul letadlo?" "To víš že jo, ty romantiku jeden" odpověděla s úsměvem Rhian a pokračovala v číslech. Odletěl druhý den po obědě. Ještě nikdy se do Prahy tak netěšil...
