Příliš dlouhý Životopis = nevýhoda ...

Letos mi bude dvaapadesát. Necítím se na to. Možná na to ani nevypadám. Zkušeností jsem za svůj dosavadní život pobral dost na to abych měl pěkně dlouhý životopis. Jednou to bylo ale na obtíž...

Bylo to asi před deseti lety, byl jsem zaměstnán u jedná středně veliké stavební firmy a stále mě to lákalo zpět ke dveřím, k oknům, do výroby. Měl jsem v tom oboru dost dobré výsledky a tak jsem se jednou zeptal bývalé kolegyně, jestli by tam u nich nebylo místo. Jsou velká firma, realizují obrovskou výstavbu po Praze, takže by to snad šlo ne. Dokonce jsem našel na netu inzerát přímo od nich, takže jsem se domníval, že by to mohlo být oboustranně zajímavé. Navíc Radky přímý nadřízený byl náš bývalý kolega, který mě znal a tak byla cesta trochu lépe připravena než kdybych tam šel z ulice.

Jenže! 

"Vladimíre, pošlete mi životopis, já to pošlu personalistce a ona se vám ozve. Uděláme klasické kolečko, projdete si vším a já si vás vytáhnu k sobě do týmu." říkal mi Petr do telefonu a já myslel, že to půjde. Poslal jsem vše na daný email a čekal jsem. Uběhl týden, druhý a stále nic. "Petře dostal se k vám ten můj životopis?" ptal jsem se ho po dvou týdnech. "Ne, ještě ho nemám" zněla odpověď do telefonu. "Zkuste tedy zjistit jestli vůbec dorazil na danou adresu, když tak vám ho pošlu znovu." požádal jsem ho.

Dorazil, ale soudružka personalistka ho ihned bez rozmyslu zařadila mezi "nevyhovující"... "Hele ona vás personalistka vyřadila z výběru, protože se jí zdá vaše CV příliš dlouhé, jste fluktuant" vyděsil mě Petr, když mi oznamoval důvod zdržení, než se k němu mé CV dostalo. "A musím říct, že jsem takhle dlouhé CV ještě neviděl"...

"Petře, znáte mě dost dlouho na to, abyste věděl, že všechno co je tam psáno je pravda. To, že mám tak pestrý život je jen důkazem, že jsem širokospektrální člověk, který má přehled a je týmovým hráčem, takže se domnívám, že mám co nabídnout, koneckonců jste se o tom přeci přesvědčil na našich bývalých projektech ne? Mohl jsem to celé zkrátit na jednu stránku, pořádně to vyžehlit a upravit tak, že bych byl téměř absolvent nevím čeho, ale to já nemám zapotřebí".

"Uvidíme co se s tím dá dělat" řekl Petr a za týden jsem seděl na pohovoru u jeho nadřízeného. Od samého začátku jsem měl nepříjemný pocit, že jsem tam trpěn jen kvůli tomu, že si to přál Petr a že on chtěl rozšířit svůj tým. Jeho nadřízený měl ovšem odlišné mínění. Tak jo, řekl jsem. Nemám co ztratit a budu tak trochu suverén. A tak jsem byl sice slušný, ale fakt jsem dělal drahýho psa a nechtěl jsem se dát zadarmo. 

Nepříjemné vyslýchání tipu "proč jste odešel z toho či onoho zaměstnání"... jsem s lehkostí vždy zodpověděl a očekával další otázku podobného ražení. Když přišla řeč na plat, spadla vedoucímu brada a zůstal na mě čumět s otevřenou pusou. "Nemůžete mít víc než má vedoucí sekce pane Rýdl" vypadlo z něj. "Víte pane Novotný, já mám chuť zkusit dokázat vám a vašemu vedení, že nezůstanu dlouho vedoucím realizace a že vedoucího sekce možná později nahradím" . To byla tak troufalá odpověď, že mi jen s odstupem podal ruku, poděkoval mi za můj čas a návštěvu a že se prý ozve.

Neozval.

Volal mi Petr a druhý den mi oznámil, že mu nadřízený zakázal někoho takového jako jsem já přijmout! "Nevadí Petře. Byla to zajímavá zkušenost poznat ještě víc samolibého pána, než jsem byl v tu chvíli já" a poděkoval jsem Petrovi za snahu. 

Díky této zkušenosti jsem si uvědomil, že je lepší zůstat u stavařiny jako takové a "splatit dluh" tomu, kdo mi dal druhou šanci se vrátit zpět a znovu se do toho všeho dostat. A tak jsem dokončil onen projekt ve Vršovicích, pak ještě jeden v Košířích pod taktovkou mého dosavadního zaměstnavatele. Až později jsem kývnul na nabídku, která nešla odmítnout. 

Ta trvá doposud a já jsem za ni velmi rád. Teď svými životními historkami bavím občas své mladší kolegy na stavbě a myslím si, že můj dlouhý životopis je k něčemu dobrý.

Nestyďme se za svůj život, za své CV a buďme hrdí na to čím vším jsme si prošli. Jsou to naše zkušenosti, náš život. Vždycky se někdo najde, komu je možné předat zkušenosti. V mém případě mým synům a blízkým, které to mé povídání baví.