Já prožil šamanské bubnování a cestu za osobním zvířetem jako přípravu na chůzi po žhavém uhlí. Nejprve mi ten monotóní dunivý buben děsně lezl na nervy. Říkal jsem si, že se to ani nedá vydržet.

A pak jsem se najednou propadl do "spánku". Buben už jsem vůbec neslyšel, ale viděl jsem cestu a černou, hrozivou díru ve skále. Prošel jsem tou jeskyní a byl jsem v jiném světě, plném klidu, s nádhernou přírodou. Tak jsem se tam vydal hledat své osobní zvíře. Potkal jsem dvě (takže nevím, které bylo to "správné"). První byly dvě vydry, které si hráli v potoce. Ptal jsem se jich, jestli jsou to ony. Ale nevěnovali mi pozornost a dál si hrály. Tak jsem šel dál, až jsem došel k řece a v ní proti proudu mohutnými skoky skákal delfín. Bežel jsem za ním. Jen si pamatuji, že přes řeku byl most, ale delfín bez námahy se vymštil z vody a most přeskočil...

...pak už jsem zase slyšel dunění šamanského bubnu a hlas bubeníka, který nás volal zpátky do našeho světa. A druhý den jsme chodili po žhavém uhlí.

To je skvělé co jste zažil, doufám, že se mi podaří taky něco podobného