Často se objevuje pojem - "Odešel, lituji toho, že jsme si toho nestihli říci více". To mne naštěstí minulo, besedy s otcem jsem považoval na vrchol svého blaha. Jít s ním dokonce na pivo - Super, byl jsem uznán - Rovný s rovným ! ...

A tak jdeme, pojenou jdu sám. Rodič vzadu ohnut - Infarkt !? Vracím se, říká - "Hle synu, jaká to podivná rostlina ! A jaký to ještě podivnější brouk - po této leze" ! Mne málem eblo - už 2 piva ! Později jsem pochopil, že měl dar vidu ! Radovat se z maličkosti, vidět to, co ještě nevidím já ! ...

Poslední dialog už byl bez piva. Pocit zvláštní, kdy jsem jeho urostlé tělo uchopil do náruče. Už bylo jakési menší a já jej nesl do vany, kde mne dříve nesl on ! Nikdo to nevyslovil nahlas, jakési tušení, že jde o besedu poslední ... !

Tati, jak vidíš život ? Ále, jako když jsme chodili do kina. Těšíš se na film, úvodníky, pak tě děj zaujme. Pošustíš bonbóny a tu - "Koněc filma" ! Vidím to tak na 9:1 ! Co to je, hokej ? Jo hokej - 90% starostí - 10% radostí ! A co tě nejvíce dožralo ? Komunisti, synu, komunisti ! No a co ti způsobilo nejvíce radosti ? "No co by ? Přece ty synu" ! Poslední řeč jsem dal u hrobu. Odešel, můj můj nejlepší kamarád ! Řeč snad dobrá, pravda, v té krmě , u rosliny a brouka - Byla přece jenom lepší ! ... (Uváděné citace - jsou 100 % pravdivé) ...

Potěšil jste! Nemám slov, děkuji za vaše slova, za reakci...