50/50 ...

12. 02. 2019 15:15:45
Padesát na padesát, na začátku řešení je vždy tento poměr možností! Bohužel někdy i přesto, že se rozhodneme zprvu pro správné řešení, je vše nakonec jinak...

"Ahoj synku, musím ti něco říct " zavolal mi jednou táta a v jeho hlase jsem slyšel něco divného. Cítil jsem, že se něco stalo, něco, co nechceš slyšet, ale na druhou stranu víš, že to nezměníš...

"Mám rakovinu a půjdu na chemošku". TICHO... následovalo hrozné ticho, které táta prolomil svým zápalem pro věc jako vždy. "Neboj, to bude dobrý já tu svini porazím" byl odhodlaný se s danou situací poprat.

"Tati, já mám ale strach..." bylo jediný co ze mě vypadlo. Byl jsem v tu chvíli doma s rodinou a připadal jsem si hrozně bezmocný. "Tak došlo i na tátu" napadlo mě, když jsem dal telefon od ucha a posadil jsem se na gauč. Okamžitě mi proběhlo, jak náhle odešla mamina a že teď přijdu i o tátu? To ne!!!

Ačkoliv je to vždy hrozné takovéto věci slyšet, náš táta to bral sportovně. Byl od přírody pozitivně naladěný a vždycky říkal, že je třeba s danou situací bojovat a hlavně se z toho neposrat! A tak se tomu snažil jít naproti. Bylo to těžké, někdy dost bolestivé, jindy úsměvné. Zapojil se do programu "testování nových léků" u paní doktorky, která se o něj starala. V jeden moment byli výsledky PSA tak dobré, že jsme z toho měli všichni radost. Pak ovšem přišlo zase zhoršení. Bylo to jako na houpačce. Ta houpačka trvala čtyři roky. Jak píšu, bylo to všelijaké, i když v zásadě lze říct, že táta bojoval jako bejk a byl odhodlán tu mrchu porazit. Věřím tomu, že jen a jen díky tomu, že celý život bral s úsměvem, cvičil a byl svobodomyslný, tak ho ta mrcha nedostala hned. Dobojoval po čtyřech letech, kdy ho ve spánku porazila.

V úterý jsem byl u táty doma, abych nechal odpočinout bráchovi a tátovo manželce, kteří byli pořád vedle něj. Já občas zajel z Prahy do Chomutova, abych se na taťku podíval, promluvil s ním nebo jen tak byl vedle něj. Následující týden ve středu ráno zemřel. Dneska když na ten den vzpomenu a uvědomím si, že jsem se ho naposledy ten den dotknul, pohladil ho, obejmul ho a řekl, že ho mám rád, vyhrknou mi slzy. Zároveň mi vyvstane na tváři i úsměv, protože vím, že odešel v pokoji. Že jsem se s ním rozloučil a oba jsme věděli nebo spíše cítili, že je to naše loučení a že jednou zase bude shledání...

Chybí mi, stýská se mi, hlavně po tom jeho hvízdání, po tom našem signálu, který jsme měli jen my, naše rodina...

Chci touto povídkou dodat energii každému, kdo se vedle té zákeřné nemoci objeví v jedné či druhé roli. Nechť mu dodá odvahu do každého dne, který máme všichni před sebou. Nechť uděláme každý své jasné rozhodnutí o kterém jsme skálopevně přesvědčeni, že je to správné. Nechť máme všichni dostatek sil na zvládnutí toho nelehkého úkolu rozhodnutí "buď a nebo"...

A hlavně, pakliže máte někoho rád, tak mu to koukejte říkat co nejvíc to půjde, protože když už není, tak se mu to říká dost špatně...

Autor: Vladimír Rýdl | úterý 12.2.2019 15:15 | karma článku: 11.93 | přečteno: 239x

Další články blogera

Vladimír Rýdl

Dopis Životu, Smrti, Času ...

Dokázali by jste napsat dopis těmto třem veličinám našeho bytí? Dokážete si představit "mluvit" k nim prostřednictvím dopisu?

21.8.2019 v 13:38 | Karma článku: 7.92 | Přečteno: 121 | Diskuse

Vladimír Rýdl

Nevhodné dárky ...

Lahev vodky z Lidlu, třetí díl knihy, jejíž první dva si nikdy neviděl, dámská voňavka, která je pro muže a jiné a jiné dárky, které nám mají přinést uspokojení coby obdarovanému...

20.8.2019 v 10:25 | Karma článku: 12.09 | Přečteno: 386 | Diskuse

Vladimír Rýdl

Pět vteřin slávy ...

Vždycky jsem chtěl poznat ten pocit, co zažívají známé osobnosti, když je někdo osloví, chce se s nimi vyfotit a tak... Ba ne, kecám, nechtěl...

25.6.2019 v 10:37 | Karma článku: 9.46 | Přečteno: 254 | Diskuse

Vladimír Rýdl

Mariánsko-lázeňská jízda...

Víkend ve znamení závodů v rámci podniku Běhej lesy, tentokrát na trati Slavkovský les, byl předem určený ke známce "vydařený víkend". Co ale teprv pobyt v Mariánkých Lázních? No, to tedy byla jízda ...

24.6.2019 v 22:45 | Karma článku: 8.37 | Přečteno: 245 | Diskuse

Další články z rubriky Letní povídka

Jan Šik

Žena, co za oknem dělala na všechny pá, pá

Nejde jenom o obyčejné gesto při loučení, které může vzbudit smutek. Všichni, kteří si zamávají budou mít lepší den.

24.8.2019 v 18:00 | Karma článku: 19.47 | Přečteno: 456 | Diskuse

Vladimír Rýdl

Dopis Životu, Smrti, Času ...

Dokázali by jste napsat dopis těmto třem veličinám našeho bytí? Dokážete si představit "mluvit" k nim prostřednictvím dopisu?

21.8.2019 v 13:38 | Karma článku: 7.92 | Přečteno: 121 | Diskuse

Vladimír Rýdl

Nevhodné dárky ...

Lahev vodky z Lidlu, třetí díl knihy, jejíž první dva si nikdy neviděl, dámská voňavka, která je pro muže a jiné a jiné dárky, které nám mají přinést uspokojení coby obdarovanému...

20.8.2019 v 10:25 | Karma článku: 12.09 | Přečteno: 386 | Diskuse

Jaroslava Indrová

Jak mě vzali do školy

Ve školce se mi už nelíbilo. Spaní – a to nemluvím o tom odpoledním - pro mě bylo vždycky ztrátou času. No a ve školce po mě chtěli, abych buď po obědě spala, nebo aspoň dělala, že spím. Obojí bylo pro mě stejně nesnesitelné.

19.8.2019 v 14:49 | Karma článku: 14.31 | Přečteno: 364 | Diskuse

Metoděj Skřeček

O nevěře - pardon - o nevěrách

Člověk by měl být věrný svým zásadám, měl by stát za svou láskou a měl by jít po cestách nedlážděných, křivolakých vedoucích ke správným cílům. „Ty jsi koňavec!“, řekla by po přečtení tohoto perexu s potutelným úsměvem moje milá.

19.8.2019 v 14:01 | Karma článku: 12.26 | Přečteno: 332 | Diskuse
Počet článků 50 Celková karma 9.74 Průměrná čtenost 490

Mé psaní je odrazem prožitého, chtěného, vysněného, odžitého, minulého, současného ale i budoucího života. A protože v mém životě ženy hrají významnou roli, dovolil jsem si začít psát deník. Najednou jsem psal už stou povídku. Pak dvoustou a nakonec jich je jako dnů v roce a možná víc. Běhat, jógovat, cvičit, vychutnávat si miliony chutí co víc si od života přát...

Najdete na iDNES.cz