50/50 ...

12. 02. 2019 15:15:45
Padesát na padesát, na začátku řešení je vždy tento poměr možností! Bohužel někdy i přesto, že se rozhodneme zprvu pro správné řešení, je vše nakonec jinak...

"Ahoj synku, musím ti něco říct " zavolal mi jednou táta a v jeho hlase jsem slyšel něco divného. Cítil jsem, že se něco stalo, něco, co nechceš slyšet, ale na druhou stranu víš, že to nezměníš...

"Mám rakovinu a půjdu na chemošku". TICHO... následovalo hrozné ticho, které táta prolomil svým zápalem pro věc jako vždy. "Neboj, to bude dobrý já tu svini porazím" byl odhodlaný se s danou situací poprat.

"Tati, já mám ale strach..." bylo jediný co ze mě vypadlo. Byl jsem v tu chvíli doma s rodinou a připadal jsem si hrozně bezmocný. "Tak došlo i na tátu" napadlo mě, když jsem dal telefon od ucha a posadil jsem se na gauč. Okamžitě mi proběhlo, jak náhle odešla mamina a že teď přijdu i o tátu? To ne!!!

Ačkoliv je to vždy hrozné takovéto věci slyšet, náš táta to bral sportovně. Byl od přírody pozitivně naladěný a vždycky říkal, že je třeba s danou situací bojovat a hlavně se z toho neposrat! A tak se tomu snažil jít naproti. Bylo to těžké, někdy dost bolestivé, jindy úsměvné. Zapojil se do programu "testování nových léků" u paní doktorky, která se o něj starala. V jeden moment byli výsledky PSA tak dobré, že jsme z toho měli všichni radost. Pak ovšem přišlo zase zhoršení. Bylo to jako na houpačce. Ta houpačka trvala čtyři roky. Jak píšu, bylo to všelijaké, i když v zásadě lze říct, že táta bojoval jako bejk a byl odhodlán tu mrchu porazit. Věřím tomu, že jen a jen díky tomu, že celý život bral s úsměvem, cvičil a byl svobodomyslný, tak ho ta mrcha nedostala hned. Dobojoval po čtyřech letech, kdy ho ve spánku porazila.

V úterý jsem byl u táty doma, abych nechal odpočinout bráchovi a tátovo manželce, kteří byli pořád vedle něj. Já občas zajel z Prahy do Chomutova, abych se na taťku podíval, promluvil s ním nebo jen tak byl vedle něj. Následující týden ve středu ráno zemřel. Dneska když na ten den vzpomenu a uvědomím si, že jsem se ho naposledy ten den dotknul, pohladil ho, obejmul ho a řekl, že ho mám rád, vyhrknou mi slzy. Zároveň mi vyvstane na tváři i úsměv, protože vím, že odešel v pokoji. Že jsem se s ním rozloučil a oba jsme věděli nebo spíše cítili, že je to naše loučení a že jednou zase bude shledání...

Chybí mi, stýská se mi, hlavně po tom jeho hvízdání, po tom našem signálu, který jsme měli jen my, naše rodina...

Chci touto povídkou dodat energii každému, kdo se vedle té zákeřné nemoci objeví v jedné či druhé roli. Nechť mu dodá odvahu do každého dne, který máme všichni před sebou. Nechť uděláme každý své jasné rozhodnutí o kterém jsme skálopevně přesvědčeni, že je to správné. Nechť máme všichni dostatek sil na zvládnutí toho nelehkého úkolu rozhodnutí "buď a nebo"...

A hlavně, pakliže máte někoho rád, tak mu to koukejte říkat co nejvíc to půjde, protože když už není, tak se mu to říká dost špatně...

Autor: Vladimír Rýdl | úterý 12.2.2019 15:15 | karma článku: 11.93 | přečteno: 239x

Další články blogera

Vladimír Rýdl

Pět vteřin slávy ...

Vždycky jsem chtěl poznat ten pocit, co zažívají známé osobnosti, když je někdo osloví, chce se s nimi vyfotit a tak... Ba ne, kecám, nechtěl...

25.6.2019 v 10:37 | Karma článku: 9.05 | Přečteno: 238 | Diskuse

Vladimír Rýdl

Mariánsko-lázeňská jízda...

Víkend ve znamení závodů v rámci podniku Běhej lesy, tentokrát na trati Slavkovský les, byl předem určený ke známce "vydařený víkend". Co ale teprv pobyt v Mariánkých Lázních? No, to tedy byla jízda ...

24.6.2019 v 22:45 | Karma článku: 7.94 | Přečteno: 229 | Diskuse

Vladimír Rýdl

Kam razíte mládeži???

Páteční večerní program byl jasný hned poté co jsem přijel k Zrzce. Rozhodli jsme se, že vyrazíme na večeři. Cestou jsme potkali našeho Pana souseda...

24.6.2019 v 21:41 | Karma článku: 10.82 | Přečteno: 377 | Diskuse

Vladimír Rýdl

Jeden den bez lhaní ...

"Lžeš!" vyjekla na mně poté co jsem se hájil, že jsem řekl, že "jdu na jedno". "No tak dobrá no, přišel jsem pozdě, ale fakt jsem měl jen jedno" ... lež nebo pravda?

13.6.2019 v 21:03 | Karma článku: 10.09 | Přečteno: 244 | Diskuse

Další články z rubriky Letní povídka

Dan Eminger

Jak jsme objevili Jeskyni přátel Karla Gotta

Když má nejdůležitější Čech narozky, rozhodl jsem se, že si taky na jeho mainstreamovém velebení přihřeju polívčičku. I když mám takový neodbytný pocit, že samotnému Gottovi je ta jeho kanonizace z duše protivná. Doufám.

16.7.2019 v 20:28 | Karma článku: 10.81 | Přečteno: 375 | Diskuse

Vladislava Chourová

Příběh země nezemě ze srdce Evropy.

Byla jedna země nezemě, kterou si neustále někdo zabíral a mnozí její obyvatelé z toho věčného poklonkování a řitilezectví zůstali po generace shrbení. Pominuly staré dobré časy krále Hrdoslava, kdy země jen vzkvétala. Umění a

15.7.2019 v 19:25 | Karma článku: 7.47 | Přečteno: 209 | Diskuse

Vladislava Chourová

Milý facebooku.

Již hezkých pár let se spolu kamarádíme. Za tu dobu nasdílela spoustu nádherných obrázků co pohladí po duši zejména ze říše zvířat. Jsem kočkomil a psí máma tak mě velmi těší, když právě skrze tebe mohu pomoci některému

8.7.2019 v 16:44 | Karma článku: 10.42 | Přečteno: 246 | Diskuse

Jan Šik

Paní, co čistí kapesníkem lavičky

Občas potkáme někoho, kdo dělá záhadné a nepochopitelné věci. Jako jedna tajemná paní s papírovými kapesníky v parku.

6.7.2019 v 18:00 | Karma článku: 26.45 | Přečteno: 742 | Diskuse

Vladislava Chourová

Miluji mýdlové opery a retro seriály.

Jsem divná, asi jo, ale kdo dnes není. Každý má nějakou tu svoji úchylku což je celkem fajn. Přece nejsme kopie sebe samých ale jedinečné a neopakovatelné osobnosti jak se nám snaží namluvit či spíše domluvit strážci našich duší

4.7.2019 v 15:06 | Karma článku: 9.79 | Přečteno: 254 | Diskuse
Počet článků 48 Celková karma 10.46 Průměrná čtenost 497

Mé psaní je odrazem prožitého, chtěného, vysněného, odžitého, minulého, současného ale i budoucího života. A protože v mém životě ženy hrají významnou roli, dovolil jsem si začít psát deník. Najednou jsem psal už stou povídku. Pak dvoustou a nakonec jich je jako dnů v roce a možná víc. Běhat, jógovat, cvičit, vychutnávat si miliony chutí co víc si od života přát...

Najdete na iDNES.cz