Dopis mámě a tátovi ...tam nahoru

Odchod blízké osoby je vždy ta nejtěžší chvíle v životě. V neděli 28.8.16 jsem se z toho potřeboval trochu vypsat a tak jsem tam nahoru poslal rodičům pár řádek. Miluju vás pořád vy moji starouškové krásní... 

Ahoj mami a tati. Strašně mi oba chybíte, vzpomínám na vás, chtěl bych vám toho tolik strašně moc říct. A protože se k vám na hřbitov dostanu až zase někdy, aspoň vám to napíšu. To mi pomůže taky...

Už měsíc a týden jsem rozvedený. Ano, nemohl jsem jinak a s Janinou jsme to ukončili. Vím, že byste to oba pochopili, vždycky jste byli chápaví. Bylo to už neudržitelné, neosobní a žít spolu vedle sebe jen proto že jsme manželé jsme prostě už nedokázali. Tohle bylo nejlepší možné řešení pro nás pro oba.

Kluci mi dělají radost... Jakub je manažerem i když v zácviku, ale je. Marek bude mít v září svatbu! Škoda, že tam nemůžete být. Jsem na ně na oba moc pyšný. Moc! No a co já? Pořád běhám jako o život. Teď dokonce běhám ze jednou líbeznou kráskou, Eliška se jmenuje. Vlastně si tak běháme jeden za druhým. Povedlo se mi výrazně zhubnout a cítím se velmi dobře. Vděčím za to zejména sobě a své posedlosti k běhu, ale taky trochu Elišce, protože ona je neskutečný tahoun v tom běhání. Je to ještě větší blázen než jsem já, to byste museli vidět. Baví mě s ní být. Snídaně na Náplavce nemá chybu, pak závody v malé obci za Prahou - to taky nemělo chybu, normálně jsem po závodech skočil celý do Sázavy abych se ochladil a bylo to super! Ta holka je nezničitelná a já se vedle ní cítím jako Superman. Mám ji v každém záhybu svého těla. Nic není ale tak jednoduché jak to vypadá a tak i my dva řešíme nějaké ty problémy. Je vdaná... 

Je jako uragán, sluší jí to v úplně ve všem, rozdává úsměvy na všechny strany, jeden by si pomyslel, že ta holka nemůže mít žádné problémy a ono jo. O tom se tady ale nechci rozepisovat, každý máme své a je na nás jak se k nim postavíme. Je mi inspirací, má vkus v oblékání, šíří úsměv na všechny strany, když někam vejde, vejde osobnost... taková skutečně je a je mi vedle ní krásně. Když jsem s ní, připadám si nesmrtelný, silný, jako člověk, který našel protějšek vedle kterého si dokáže představit, že uběhne ten nejdelší závod. Závod jménem Život! Je to tak. Prostě mě to s ní moc baví. Začal jsem psát deník. Nyní už píšu do téhle krásné vázané kožené knihy, kterou jsem si koupil aby to mělo noblesu, úroveň. Píšu vše rukou a obyčejnou tužkou, je to velmi zajímavé jak má člověk každý den jiný rukopis. Nálada nás ovlivňuje v každé činnosti. Pomáhá mi to zvládat občas ty mé složité pocity v hlavě co mám od té doby co jste mi oba odešli. Mám stavy, že se mi z minuty na minutu změní nálada o 360° a jsem úplně jinej... naštěstí tu mám tuhle mou knihu a zde se mohu plně vypsat. Bude zajímavé to jednou s odstupem času číst, zamýšlet se nad těmi řádky, slovy atd... Poslední dobou se to už ale zlepšilo, i když nedávno to bylo dost silné. Ale to je ta moje hlava. Naštěstí mám své Anděly, kteří jsou mi na blízku a pomáhají mi vše zvládat. Jedním z nich je právě Eliška. A díky tomuhle největšímu andělovi dneska dokážu třeba zacvičit sestavu v józe či acrojóze, uběhnout Jizerskou padesátku s úsměvem na rtech a spoustu dalších věcí. Na druhou stranu mi právě tento anděl pomotal natolik hlavu, že to musím občas řešit právě během. Ale to k tomu patří. Nejdůležitější je že nás to spolu baví, že nám je spolu krásně, že chceme jeden druhého potkávat, držet za ruku, být jen vedle něho atd. Prostě jsme dva blázni co si padli do náručí a plní si své životy láskou.

Jsem si jistý, že i když bude naše bytí jednou možná nenaplněné, tak jeden druhého obohatíme právě o to, co si poté poneseme po zbytek svého života. Něco, co bychom za jiných okolností nepoznali, nezažili. A proto jsem se do této části života pustil s takovou vervou, odhodláním. Doufám, že vám ji jednou představím a uvidíte sami jak nám to sluší.

S láskou Váš milující syn Vladimír.