Pět vteřin slávy ...

Vždycky jsem chtěl poznat ten pocit, co zažívají známé osobnosti, když je někdo osloví, chce se s nimi vyfotit a tak... Ba ne, kecám, nechtěl... 

Raději zůstanu stále ten NONAME bloger a člověk, ale dnes se mi fakt poštěstilo, že jsem byl osloven.

Ráno jsem šel plavat do Podolského bazénu a u pokladny mě při placení oslovila ženština slovy:

"Nejste vy náhodou Vladimír?" 

"Ano jsem"

"Já vás znám!" hihňala se slečna za okýnkem a podávala mi vstupní čip...

"To mě těší, děkuji" odpověděl jsem.

"Já čtu vaše články v Mladé frontě a pracovala jsem s vaší ženou, tedy bývalou ženou"

"Tak to jsem obzvlášť potěšen, že čtete moje povídky. A už jste četla včerejší dvě nové?"

"Ne ještě ne"

"Tak to udělejte, myslím, že by se vám mohly líbit"

S úsměvem jsme se rozešli, já na plavání ona vydávat další čipy pro další ranní blázny jako jsme my se synem.

Tak přeji všem krásný den a ať vás taky někdo potká s úsměvem na rtu !!!

PS: a slečně či paní pokladní fakt děkuji za její zájem, slibuji že ve čtvrtek přijdu zase!

V.