Kdo z chlapů by nechtěl mít svůj Pánský klub? No pánové já, tedy, my na střední jsme takový měli. Byl tuze vydařený, protože ač neplnoletí, byli jsme v něm výtáni ...
První návštěva byla plná očekávání. Bylo to vzájemné oťukávání, kam která ze stran může zajít, co kdo snese a vydrží, co povolí systém.
"ty vole, tady nám nenalejou" cedil mezi zuby Dzin, když se snažil usadit a tvářit se světácky. Byl z nás nejvyšší a vypadal nejstarší. Vždycky objednával pivo on, protože to mělo "tu správnou váhu". Viděl totiž přísný pohled pingla, který nás sice pozdravil, ale zároveň sjel okem odborníka a věděl, která bije.
"Dobrý den pánové, co to bude" ? přistoupivší starší pán v černém obleku byl najednou o trochu příjemnější než když nás viděl vejít, a stál u našeho stolu v poloprázdné restauraci Luna.
"pětkrát Gambrinus" zněla odvážná odpověď od Henryho alias Dzina alias Jindřicha.
"Jistě máte občanské průkazy pánové"? zněla zcela jasná, očekávaná otázka…
"Ano máme, ale dnes sebou máme "jen" studenťáky (rozuměj studentský průkaz)" a před pinglem se objevilo pět krásných studentských knížek s fotem a "správným" datem narození.
Panáček se na to podíval, jeden vzal do ruky a bylo mu vše úplně jasné…
"Dobrá džentlmeni, já zapomenu na tyhle knížečky, který jsou zcela jasně falešný, a nebudu se dál vyptávat a vy se smíříte s točenou žbrďolou (malinovkou) a nějakým tím jídlem, hm „?!
"Počkejte, nám je ale skutečně osmnáct… vždyť tohle jsou naše studenťáky a nic na nich falešného není" hájil nás Henry.
Všem nám spadla brada, jak odvážný tah to od Henryho byl. Později se ukázalo, že byl klíčový a že nám otevřel bránu do našeho KLUBU!
"Chcete mi snad namluvit, že vám všem je osmnáct? Ukážete mi občanky, jinak vám nenaleju…“ bylo závěrečné slovo pingla. Otočil se na podpatku a odešel směrem pro jídelní lístky.
Sledovali jsme ho upřeným pohledem a otevřenou hubou, musel na nás být asi zajímavý pohled. Pět žíznivých holobrádků, žádajících o pivko a vědomo si závažnosti situace a nedostupnosti toho moku, který jim tak začal chutnat…
Nechal nás v tom asi pět minut vykoupat a pak přišel s geniálním řešením…
"ty! Jak se jmenuješ?" přešel pingl do tykání směrem k Henrymu, když nám položil na stůl jídelní lístek, protože věděl, co bude následovat…
"Henry" odpověděl Henry zcela stroze s vážným obličejem u toho.
"ty budeš nejspíš mluvčí téhle partičky a taky víš, co chcete, že jo"?
"to by šlo" odpověděl Henry
"takže to bude podle mých pravidel! " vypadlo z pingla a pořád se přitom díval na Henryho a sváděl s ním, pro nás zbylé, ten příjemně mrazivý boj, který jsme sice nemohli nikdy vyhrát, ale stálo za to, to zkusit…
Kdo nezažil asi neumí ocenit tu naší naivitu, ale i odvahu zároveň… a tak souboj pokračoval. My poslouchali, pan Sláma, tak se nám později představil, vyjednával své podmínky…
"Jmenuju se Sláma a mám to za pár do důchodu. Takže mi tu nebudete znepříjemňovat život, ale naopak, jasný? Vždycky, když přijdete, budete mít na stole pivko a k tomu sodovku. Jídlo je jasný! Kdyby někdo přišel na kontrolu vytáhnete jeden "neprůstřelnej" studenťák a všechno bude v cajku a necháte to na mně, jasný?! Neprůstřelnej bude ten, co je nejlíp přepsanej, jasný?"
"Pak bych měl několik otázek… jak často budete chodit? Kolik toho vydržíte? Co budete jíst? A hlavně kolik máte peněz?“…
Co vám budu vyprávět? Nakonec to s panem Slámou dopadlo neskutečně dobře, byl nám skvělým "parťákem" a vždy nás něčím překvapil… Třeba, když jsme přišli podruhé, jasně nám oznámil, že zbraně máme nechat v šatně! My koukali jako tele na vrata a nechápali. On po chvilce s úsměvem oznámil, že zbraněmi se rozumí naše oblečení…
A tak vznikl náš Pánský klub, který měl velikou tradici a bylo to fajn a my mohli s nepravidelnou pravidelností chodit na pivko a jídlo.
A jak jsem si na tohle všechno vzpomněl? No přeci dnes při pojídání knedlíků s vejci a kyselou okurkou k večeři !!! To bylo totiž geniální jídlo za pár kaček a k pivu se vždycky hodilo a pan Sláma byl spokojený. My ještě víc!
Ať žije jeho věčná sláva, děkuji mu za to, jak byl vynalézavý, vtipný a že nás nevyhodil, ale naopak nás vždycky s úsměvem přivítal…
"Dobrý večer pánové" a k tomu laskavý úsměv a mrknutí oka, na znamení, že je vzduch čistý…
Váš Pražák s falešným studenťákem…
