Plně s vámi souhlasím, jenom k té plné čáře mám připomínku. U nás se stalo z plné čáry dogma. Stal se z toho jeden z největších přestupků. Najel jsem prokazatelných 2 miliony km bez nehody. Třeba v Německu se používá plná čára velmi málo. Hlavně před a za křižovatkou. Stačí jednoduchá poučka, Vidím tak mohu předjíždět, nevidím tak čekám. Na úzkých silnicích čára není a nevadí to.

Ještě jsem neviděl, aby někde byla plná čára jen tak zbůhdarma.

Jezdím rád rychle, ale opatrně a bez nehod!

Budu se muset omezit. Nikoliv kvůli bezpečnosti, ale protože na pokuty nemám peníze. Bohužel, v dnešní době má příliš mnoho z nás rádo svobodu bez odpovědnosti! A stejně jako můžeme přijít o život, můžeme bez odpovědnosti přijít o svoji svobou!

Evoluce, blbější musí vymřít.

jak to myslíte?

Autore, byť se s vaším názorem naprosto ztotožňuju, je to hlas volajícího v poušti. Denodenně se setkávám s agresivitou, v lepším případě s tupostí bezmozků na silnicích. A rozhodně nevidím žádné zlepšení situace. Snažím se jezdit defenzivně, ale při povolené nejvyšší rychlosti 90 jsem daleko nejpomalejší na silnici.

vážený autore, když se o tom nebude mluvit, psát, točit podobné pořady jako natočil p. Klusák, tak se nic nikdy nezlepší. Proto jsem si dovolil přispět svým počinem...

V roce 2001 jsme jeli na veletrh do norského Osla. Jeli jsme čtyři, dva a dva ve dvou autech (vezli jsme fůru propagačního materiálu). Jel jsem vždy jako druhé auto v pořadí. Tehdy jsem se s tím setkal poprvé a nechápal jsem. Nebyla jediná zatáčka, aby si před ní kolega v prvním autě nenajel do protisměru. Když jsem se ho večer u piva ptal, proč to dělá, řekl mi, že je to tak lepší.

zajímalo by mě Honzo v čem to pro něj bylo lepší? To vám už asi neobjasnil což?

Souhlasím s Vámi, silnice jsou předpeklím. V tom včerejším dokumentu mně ale chyběla jedna věc - měli jsme možnost politovat viníky nehod, ale na můj vkus tam byl dán malý prostor obětem jejich viny. Lidem, kteří přišli o zdraví, o život svůj, nebo někoho blízkého. Může mi být desetkrát líto viníka nehody, který se svou vinou musí žít po celý zbytek života, ale je mi stokrát více líto obětí jejich chyby. Viděli jsme adresné tváře těch, co zavinili něčí smrt, ale neviděli jsme tváře a hlavně příběhy obětí. To mi na dokumentu pana Klusáka fakt chybělo...

máte naprostou pravdu Vladimíre, ale třeba jim autor tu možnost dal a oni ji nevyužili? V každém případě je to nepředstavitelná situace, takto o někoho přijít. Ve svém bývalém profesním životě jsem takové situace zažil, vím jak silné okamžiky to jsou!!!